Uživatelky

Prohlédněte si profily všech našich uživatelek a ambasadorek. Inspirujte se zajímavými příběhy a navazujte nové kontakty.

Marcela Bartáková
Marcela Bartáková

Interiérová designérka

Před deseti lety se po letech strávených v prostředí strojírenských firem rozhodla, že už chce pracovat jen sama na sebe. Měla svůj sen, za kterým šla. Díky své píli a disciplíně se jí podařilo jej postupně zrealizovat a dosáhnout úspěchu, který si předsevzala. Desetileté výročí podnikání slaví stylově: zakázkou realizace interiéru velkometrážního bytu v srdci Vídně.

 
image

Původně jsi pracovala jako manažerka ve strojírenských firmách. Jak tě napadlo udělat takový skok a začít podnikat v oboru interiérového designu?

Vždycky jsem tíhla k módě, jako dítě jsem neustále přestavovala pokojíky, šila oblečení pro sebe a kamarády, vymýšlela si, tvořila a tak dále. Studovat jsem to za minulého režimu nemohla, tak mám vysokou školu s ekonomickým zaměřením, ta se mi hodí i nyní. Ve chvíli, kdy jsem skončila pracovat pro jednu firmu, která se nezachovala velmi slušně, tak jsem si řekla, že už nechci někomu vydělávat peníze. Že chci dělat něco, co mě jednak bude bavit, bude to moje zároveň hobby, budu se na tu práci těšit a bude to něco, co jsem vždycky chtěla dělat. No a rozhodla jsem se navrhovat a realizovat interiéry.

image

Co bylo nejtěžší na rozhodnutí odejít ze zaměstnání, které tě sice tolik nebaví, ale kde máš jistotu, do nejistoty podnikání?

Mě moje práce před tím bavila velice, akorát mě nebavilo, jak zacházeli s člověkem, který firmě přinášel velké zakázky. A také pro mě jako jedinou ženu ve vedení firmy bylo dost těžké se domlouvat s muži na té samé úrovni. A že jako žena musím dokazovat dvakrát tolik své výkony. Samozřejmě, že to byla nejistota, ale prostě jsem si řekla, že to musím zvládnout, protože už nechci být zaměstnaná, nechci někomu vydělávat peníze, když pak s tebou zametou jak s kusem hadru. Nastal zlom a já si říkala, že si vymyslím takový projekt, kterému budu věřit a zkusím ho. A když by náhodou nevyšel, tak se z toho nesložím a udělám druhý projekt, který vyjde. No a vyšel hned ten první.

image

Jak jsi přesvědčila první lidi, aby ti věřili a svůj interiér svěřili, když jsi tento obor nestudovala, ani neměla reference?

Když jsem rozjížděla podnikání, koupila jsem byt v Praze, který jsem celý sama zařídila. Díky tomu jsem se už tehdy obklopila kvalitními dodavateli, především truhláři. Byt jsem si sama kompletně navrhla, jelikož je to atypický interiér, ateliérový, všechno je dělané na míru. Byl otištěn v časopise Pěkné bydlení a toto byl důkaz pro klienty, že umím svou práci dělat, že mám cit. Background z minulých zaměstnání hrál také velkou roli, přesvědčilo je že jsem zodpovědný člověk, který dotahuje věci do konce. Ale hlavně šlo o cit. Když se člověk setká s klientem, jde o to pochopit se, naladit na stejnou vlnu.

Kdy nastal bod zlomu, kdy sis řekla, teď už se nemusíš bát, uživíš se? Kolik projektů nebo klientů jsi měla za sebou?

Nejhorší byly první dva roky. Po prvním otištění mého interiéru mi začali lidé telefonovat a začala jsem mít nějaké klienty. Také mezitím koupila byt kamarádka a já jsem jí ho udělala celý zdarma, bez nároku na odměnu ale s tím, že jej budu moci používat jako další referenci. I tento interiér byl otištěný v časopise o bydlení. Pak mě doporučila známému Američanovi, který potřeboval udělat velký interiér v centru Prahy, přes 150 metrů, s obrovskou rekonstrukcí. Dotáhla jsem jej ke zdárnému konci a reference od cizince mým plánům do budoucna velmi pomohly.

Evidentně pro tebe bylo klíčové správným způsobem uchopit marketing. Jakou jsi zvolila strategii?

První věc byly webové stránky. Tehdy v roce 2003 to dobře fungovalo, díky optimalizaci jsem se objevovala mezi prvními třemi až pěti místy ve vyhledávačích jako interiérový designér, ve stavebnictví, rekonstrukcích, a tak dále. Plus tři otištěné interiéry ve třech časopisech během dvou let, kde byly vždycky otištěné moje kontakty, webové stránky, telefon. To bylo hodně důležité, stejně jako být hodně mezi lidmi a mluvit o tom, co dělám, co umím.

Ty jsi sama médiím nabízela interiéry, které jsi dokončila?

Ono to tak funguje, když o sobě nedáš vědět, že máš co nabídnout, máš něco hotové, tak oni si tě neobjeví. Později už se sami ptali, co budu mít dalšího a spolupráce pokračuje. Ale ze začátku jsem jim vždy poslala náhledy interiérů a když se jim to hodilo do plánovaného čísla, otiskli o tom článek s profesionálními fotografiemi. Bez toho to nejde, hlavně na začátku.

Co bys ze své zkušenosti doporučila lidem, co začínají podnikat a podobně jako ty pracují z domova?

Disciplínu! Je důležitá a doporučila bych všem opravdu ráno vstát, v regulérní, standardní hodinu, třeba v osm hodin a v půl deváté už sedět u počítače oblečený, umyté zuby, po snídani, tak jako by byli v kanceláři a pracovat a přicházet s novými myšlenkami a nápady do stávajícího projektu a přemýšlet o tom, co se ještě dá dělat. Vlastní disciplína je moc důležitá.

Mluvila jsi o tom, že se ti nelíbilo mužské prostředí, že bylo těžké se prosadit. Jak se v oboru interiérů cítíš jako žena? Myslíš si, že to máš lehčí nebo těžší než mužští kolegové?

Já ráda pracuji s muži, protože mají konstruktivní myšlení a vztahy s nimi v mých minulých profesích byly dobré. Jiné to bylo ve vedení, kde vládly lokty a mužská ega. Ale v oboru interiérového designu myslím, že má žena větší výhodu, díky většímu citu pro estetično a harmonii, větší empatii a schopnosti vcítit se do klientů. Je i lepší psycholog, když v páru chce žena něco jiného než muž a musí se najít soulad. V tomto myslím, že mám velkou výhodu, protože mě to vždycky bavilo, vždycky jsem k tomu měla předpoklad a cítila jsem se v tom dobře.

Máš pocit, že k tobě klienti jako k ženě mají větší důvěru?

Myslím, že ano. Když třeba staví dům, tak na začátku musí spolupracovat s projektantem a architektem, což jsou většinou muži. Pak mi klienti říkají: nedotáhli toto, neudělali toto, vůbec je to nezajímalo, prosazovali si pořád svoje... Ale na interiéry mi potvrdili, že žena jim vyhovuje víc. Navíc většinou stejně jednám se ženou, muž nemá čas chodit na pravidelné schůzky. Na začátku mám ale vždy požadavek, aby na první schůzce byly vždycky oba dva, abych je mohla pochopit. Abych mohla zjistit, jak funguje rodina, jaký má životní ráz a rytmus, na co bude použit interiér, a tak dále.

V Čechách ženy vydělávají méně, to je známý fakt, a říká se, že je to i proto, že si neumějí o peníze říct. Jak si stanovuješ ceny?

Stanovuji si cenu za projekt jako takový. Samozřejmě na začátku jsem nevěděla a ceny byly nižší, protože jsem sama neuměla odhadnout, kolik času mi to zabere, co všechno bude potřeba. A taky jsem dělala menší projekty. Teď dělám velkometrážní rezidence, byty, domy, k tomu se přidává zahrada a další věci, třeba někdo má tělocvičnu, vlastní welness a tak dále. Cenu většinou stanovuji na rok spolupráce, protože předpokládám, že do roka se to celé zvládne. Ale i když se to prodlouží o dva tři měsíce, cena už většinou zůstává stejná, jsou to drobné dodělávky.

Jak vnímáš podnikání žen v ČR? Myslíš, že ženy zde mají sebevědomí nebo potřebují postrčit?

Je velice dobře, že ženy podnikají, protože jsou si s muži rovny a někdy mohou mít i lepší výsledky, v určitých oborech, jako je třeba koučink, i architektura – podívejte se třeba na paní Jiřičnou, co dokázala. Nesmírně fandím podnikatelkám a věřím jim. Ale hlavně si musí věřit ony samy, že to dokážou. Je to jenom plus, protože myslím, že ekonomika v tomto státě může vzkvétat a ženy konečně nebudou jen na druhé příčce za těmi muži.

Je to i důvod, proč ses rozhodla angažovat v Životě nápadům?

Ano, byla jsem oslovena a řekla jsem si, že když teď mohu sama ženám dát malou radu a příkladem pomoci, tak proč ne? Mně v té době nepomohl nikdo, musela jsem si pomoct sama, ale zase já jsem proaktivní. Bylo to těžké, ale dalo se to zvládnout.

Co bys poradila ženě, která chce podnikat a nemůže se rozhodnout, jestli to zvládne?

Musí si být opravdu sama sebou jistá. Je to o rozhodnutí sama v sobě, a pak si věřit a nevzdat se svého snu. Rozvíjet ho, krůček po krůčku a nechtít na začátku všechno rychle. Ano, vnitřně a ve snu ano, ale krůček po krůčku se k tomu dobírat, protože jinak se v tom člověk ztratí. Pak se třeba její hobby může stát její vysněnou prací, tak jako je to i v mém případě.

 

Napište uživatelce

Co Vám umožňuje
registrace?

  • aktivně diskutovat
    s ostatními
  • komentovat veškeré dění
  • ptát se na to, co Vás zajímá
  • sdílet své zkušenosti a sbírat nové
  • vytvořit si vlastní profil a podělit se o svůj příběh
  • díky newsletterům získávat veškeré informace jako první
Registruj
 

 


< Říjen 2016 >

 

Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

 

Aktivita na Facebooku

27,6 %
Ženy v číslech

 

27,6 % ze všech zaměstnaných žen pracuje jako technické, zdravotnické a pedagogické pracovnice.

s.pageName = "Marcela Bartáková | Život nápadům - Staňte se součástí komunity:uzivatelky-marcela-bartakova-html"; delete s.pageState; s.prop4 = "Generic"; s.prop5 = "Uzivatelky"; s.prop6 = "Uzivatelky"; s.prop7 = ""; s.prop8 = "CZ";