Uživatelky

Co považujete za svůj největší úspěch?

Měli jsme hodně rychlý start. Po pár měsících fungování jsme našli velkou klientelu – jak z pohledu počtu zaměstnanců, neboť jde o velké firmy, tak stálou. A to považuji za úspěch: když vzděláváme, chceme tak činit systematicky, ne nárazově. Jsme rádi, že klientela se k nám vrací a objednává si nás opakovaně. Danou firmu už v takovém případě známe a můžeme tréninky a kurzy mnohem lépe přizpůsobit jejím potřebám.
Určitě nás posunula i spolupráce s Eliškou Haškovou Coolidge, s níž pořádáme kurzy etikety pro dospělé, firmy i pro děti. Vidím v nich obrovský smysl. Sama jsem se jejích kurzů účastnila a vím, že paní Eliška má velké zkušenosti, včetně těch, které k nám ještě nedorazily. Předává tak know-how, které v Čechách od nikoho jiného nezískáte.
Naši konkurenční výhodu vidím v tom, že vzděláváme ve zdravotnictví. Třeba tréninků, které děláme pro prodejní firmy, je na trhu spousta. My se ale specificky orientujeme na zdravotnictví – a v této oblasti je nás mnohem méně.

Co na Váš nápad podnikat říkali Vaši nejbližší?

Jsem z podnikatelské rodiny: táta má vinotéku a vlastnil velkoobchod hraček, děda je hodinář. Rodina mě zpočátku zastrašovala tím, že se do podnikání nemám pouštět, že to bude náročné. V zaměstnaneckém poměru je řada věcí snazších. Když jsem se ale definitivně rozhodla, měla jsem v rodině velkou podporu. Tu mám i v příteli, který říká, že tím, že se zabývám aktivitami, jejichž přínosy a výsledky jsou na dlouhé lokte, mám před sebou delší cestu. Jedním dechem ale dodává, že vidí, že jdu správným směrem. Je pro mě hodně důležité cítit, že za mnou stojí.

Máte v někom vzor?

Ohromně si jako osobnosti vážím právě Elišky Haškové Coolidge a určitě ji za svůj vzor považuji. Je pro mě inspirativní nejen po profesní stránce, ale i jako osobní přítelkyně, protože u ní vidím velký respekt a ohleduplnost k ostatním. To je pro mě v osobním i profesním životě hodně důležité.

Měla jste výhodu v tom, že Vám rodina dokázala naznačit, jaké obtíže Vás mohou čekat, ale přesto – s jakými překážkami jste se v podnikání setkala?

Asi se vším, co obnáší. Teoreticky to víte: budete si sama ředitelem, sama dělat marketing, zkrátka úplně všechno. Ale kolik toho je, Vám dojde, až když se do toho pustíte. Podtrhla bych proto velkou časovou náročnost. Musela jsem hodně zapracovat na tom, jak nakládám se svým časem, zvážit priority a dokonce opustit některé koníčky. Času je prostě méně.
Také jsem možná trochu podcenila konkurenci. Sice jsem trh mapovala, ale ten se s naším vstupem na něj dál rozvíjel a rostl. Konkurence je opravdu velká. Bojujeme s ní individuálním přístupem, což může znít jako klišé, protože to říká každý. My ho ale potvrzujeme v praxi, neboť před každým tréninkem se chceme sejít s managementem a pokud to lze, tak i s účastníky kurzu, abychom ověřili jejich potřeby. Ne každý je také schopen trénink přizpůsobit v jeho průběhu. Přijdeme-li s tématem time managementu, ale při tréninku zjistíme, že problém není v nakládání s časem, ale v rozdělení kompetencí ve firmě, dokážeme trénink upravit a přizpůsobit tomu, co posluchači opravdu potřebují. Také pro nás práce nekončí ukončením tréninku. Vždy se po něm chceme sejít s managementem a s jistým časovým odstupem pořádáme workshopy, na kterých ověřujeme, jak se účastníkům dařilo dovednosti zařadit do praxe. Potom navazujeme dalšími tréninky nebo poradenstvím.

Z čeho jste naopak nadšená?

Jednoznačně ze spolupráce s kolegyní, spolumajitelkou firmy, Lenkou Výbornou. Seznámily jsme se u téhož zaměstnavatele, kde jsme spolu asi dva roky pracovaly. Společné máme nejen to, že jsme byly lektorkami, ale také jsme obě studovaly pedagogiku a měly zájem zabývat se vzděláváním ve zdravotnictví. Postupně z toho vyplynulo, že pokud máme podnikat, jedině spolu.
Jsme dva články, které se výborně doplňují. Jedna z nás pracuje více systematicky, druhá pocitově, jedna je šikovnější na grafiku, druhá na texty. Jedna bez druhé bychom do podnikání nešly. Bez ní bych se do podnikání nepustila. Snadno bych se mohla nechat překážkami porazit. Nemáme žádné problémy v komunikaci.

Existují nějaké specifické nároky na Vaši profesi?

Musíme se průběžně vzdělávat. Chodíme na tréninky nejen našich externích lektorů, ale i konkurenčních společností. Navíc se díky spolupráci s Eliškou Haškovou Coolidge vzděláváme u ní. Čteme odbornou literaturu, sledujeme trendy u nás i v zahraničí. Chceme být moderní, abychom dokola neškolili totéž. Nikdy nejsou dva tréninky, kdy bychom použili tutéž prezentaci. Všechny materiály aktualizujeme a přizpůsobujeme moderním metodám a poznatkům.
Také je nezbytné spolupracovat s externími lektory – třeba proto, že někdy školíme ve velkých firmách nebo náš stálý klient poptává vzdělávání v tématu, kterému úplně nerozumíme a na něž se my dvě nespecializujeme. V takových případech jsme v kontaktu s externisty. Zajímavé je, že jsme postupem času dospěly k tomu, že jsme ryze ženská společnost, jak interně, tak z pohledu spolupracujících externích lektorek. Je pro nás důležité, aby nám na první pohled lektoři sedli – byli milí, empatičtí, komunikativní a, abych tak řekla, pro-lidští.

Konzultovala jste s někým všechny podnikatelské náležitosti, kterým bylo třeba dostát?

Měla jsem cestu zjednodušenou v tom, že když jsem začínala, moje kolegyně Lenka už podnikala asi rok. Měla jsem v ní velkou oporu. Všechno ve firmě si jako perfekcionistky děláme samy, včetně daní. Zatím to zvládáme, nespoléháme na druhé.

Žen podnikatelek je obecně méně, zakládají spíše menší firmy. Co byste ženám doporučila, chtějí-li se do podnikání pustit?

Od začátku systematičnost. Ženám většinou tato vlastnost chybí, jdou do věcí srdcem a intuicí. V podnikání je nutné dopředu udělat byznys plán, zmapovat si trh a konkurenci, vytvořit dotazníky a mapovat potenciální klientelu, aby jste věděly, co Vás čeká. Stojí za to se také sejít s někým, kdo už déle podniká, a zeptat se na rady. Právě rady zaběhnutých podnikatelů jsou začátečníkům ohromným přínosem.

Přistupují podle Vás muži a ženy k podnikání odlišně?

Ženy jsou trpělivější a dokáží jít za svým cílem dlouhodoběji. Neočekávají hned výsledek nebo se smíří s tím, že cesta k němu může trvat déle. Muži, alespoň z mého pohledu, chtějí hned vidět zisk a čísla. Neříkám, že jeden nebo druhý přístup je špatný, chtělo by to skloubit oba.

Co podle Vás ženám v byznysu jejich situaci ztěžuje?

Myslím si, že žijeme v době, kdy je přístup k ženám a mužům v byznysu, ať z pohledu zaměstnance nebo podnikatele, docela rovnoměrný. Pořád ale vnímám, že ne u každého a ne všude. Někdy zjišťuji, že jako žena musím mnohem víc dokázat. I z toho důvodu jsem ráda, že spolupracuji s Eliškou Haškovou Coolidge: o českých ženách totiž říká, že jsou inteligentní a spoustu toho dokáží, ale možná až příliš upozorňují na to, jak jsou krásné. Pak už těžko poukáží na to, jak jsou chytré. Pro podnikatelky je důležité vybudovat si respekt.

Vedle podnikání se ale věnujete ještě projektu Celé Česko čte dětem. Jak jste se k němu dostala?

Věnuji se mu asi tři roky a cesta k němu byla vlastně snadná. Odmalička vášnivě ráda čtu, miluju děti a k tomu se ještě profesně zaměřuji na vzdělávání. Logicky se to všechno propojilo. Hned, jak jsem o projektu slyšela, přihlásila jsem se jako dobrovolník. Tím, že jsem se projektu, který vnímám skoro jako poslání, začala hodně věnovat, jsem se rychle vypracovala do interního týmu. Dnes realizuji s ostatními projekty v celé České republice pod hlavičkou této iniciativy i vlastní – hlavně v Praze a na Olomoucku, kde jsem se narodila. Zároveň sháním celému projektu peníze.

V souvislosti s projektem Celé Česko čte dětem jste se s Hankou Luhanovou, jednou z Vašich kolegyň v projektu Život nápadům, rozhodly pro společný projekt – můžete o něm prozradit víc?

Cílem iniciativy Celé Česko čte dětem je prostřednictvím společného čtení budovat pevné vazby v rodině. Důležité je pro nás sdílení. Když jsem byla malá, společně s rodiči jsme u jednoho stolu snídali, obědvali, večeřeli, každý den jsme si četli a vyprávěli příběhy. Dnes je to jinak. Chceme nejen společným čtením pojem rodiny obnovit. A přišlo mi, že jóga, kterou dělá Hanka, do toho hezky zapadá. Může ji cvičit rodič s dítětem a navíc má ten účinek, že uklidňuje příliš hyperaktivní a naopak povzbuzuje introverty. Líbil se mi nápad propojit právě ono sdílení, čtení, jógu, pohádky, …
S Evou Katrušákovou, ředitelkou Celé Česko čte dětem, jsme se proto rozhodly, že zrealizujeme projekt, v němž budou děti cvičit jógu za vyprávění pohádky. Poprvé jsme mu dali život 17. dubna spolu s křtem Hančiny knihy Lali cvičí jógu. Určitě to ale nebude jediná společná aktivita.
Nechceme, aby dítě chápalo knížku jako povinnost nebo dokonce trest. Chceme, aby si uvědomilo, že knížka může být interaktivní zábavou, ne jen shluky písmenek. Právě knížka Hanky Luhanové je toho příkladem: staví na příběhu, ale děti zároveň s ním a hlavní hrdinkou ještě cvičí jógu.